„Věděla jsem, že mi sočka pomůže dostat se na vysokou školu. Kromě toho jsem se také naučila pracovat se zdroji a správně citovat,“ říká Barbora Headlandová, která ve své práci srovnávala mluvený projev moderátorů České televize a FTV Prima. „U vybraných moderátorů jsem sledovala přesnou výslovnost koncovek a zjištění byla vlastně celkem překvapující,“ dodává s tím, že do výzkumu, s nímž se později umístila na šestém místě v celorepublikovém kolem SOČ, například zařadila Jakuba Železného či Světlanu Witowskou.

Andrej Bružeňák jako největší benefit SOČ vnímá navázáních zajímavých kontaktů a také překonání dosud nepoznaných překážek. „Byla to první překážka, kterou jsem před sebe postavil já sám. Do té doby mi je kladli buď rodiče, nebo sám život,“ vysvětluje. V jedné ze svých středoškolských prací se věnoval projevu mluvčích, kteří se identifikují jako nebinární, a mimo jiné pro ně vymyslel nové tvary koncovek a zájmen. „Necítí se ženou ani mužem, ale v češtině si musí vybrat mezi ženským či mužským rodem. Zkusil jsem vymyslet nové řešení, které může s tímto jazykovým problémem pomoct,“ říká. S prací se v celorepublikovém kole SOČ nakonec umístil na druhém místě.

Podle Hany Žižkové je důležité studujícím vysvětlit, že by jejich práce měla mít smysl v širším kontextu. „Snažíme se najít kompromis mezi tím, co studenti chtějí udělat, a co by bylo pro sočku ještě přínosné,“ říká. „Když dostanete šikovného a motivovaného studenta, je to radost. Se sočkaři to prožívám a z jejich výzkumů si často sama něco odnáším,“ dodává s tím, že si například u práce Barbory uvědomila, jak sama často polyká souhlásky. Andrejova práce ji zase umožnila proniknout do prostředí nebinární komunity.

Jak taková spolupráce obvykle vypadá? Jak náročné ji je napsat? A k čemu to všechno vlastně je? Poslechněte si rozhovor s Hanou Žižkovou, Barborou Headlandovou a Andrejem Bružeňákem, který pořídil Ondřej Krajtl.